NOLA

Po delší době se hlásím... Tenhle víkend uběhl strašně rychle a moc jsem toho nestihla. V sobotu jsem nedělala prakticky nic. Celý den jsem se koukala na Ravenswood. Je to nový spin-off Pretty Little Liars.

Ravenswood

V sobotu večer jsem byla se svojim mladším hostbratrem v kině na nové Lego filmu... celkem se mi nechtělo, ale nakonec to nebylo špatné.

V neděli jsme byly s Piou v New Orleans. Tentokrát jsme se byly podívat na French Market, kde jsem si koupila dvě knížky - The Da Vinci Code: Dan Brown a The Hobbit: J.R.R. Tolkien. Potom jsme vyrazily do německé restaurace. Zkusila jsem americko-německé pirohy. Bylo to dobré... ale klasicky: byly smažené :D 

Moje oblíbená čokoláda Hershey's 

Maminka posílá pozdrav

Oblíbený Starbucks 

Sushi v New Orleans

Čau čau,
 v pátek jsme nebyli ve škole! Protože byla moc velká zima (asi -5) na což v Louisianě nejsou zvyklí. Každopádně jsem si tenhle výkend užila. V pátek jsem se vzbudila normálně v 6 ráno (přiznávám, že vstávat normálně v 6 pro mě normální není - většinou vstávám v 6:40.. v důsledku toho nic nestíhám) ještě jsem ležela v posteli když přišla Shawn(hostmamka) a řekla, že volali ze školy, že se ruší! Byla jsem tak nadšená, že jsem nemohla znovu usnout... V pátek večer jsme šli do vířivky a bohužel jsem měla hodně špatný nápad lehnout si do ledového bazénu, pak jsem se v sobotu ráno hrozně divila, že jsem nemocná. V sobotu k nám přijela Pia, udělaly jsme si popcorn a koukaly na film. Neděli jsme strávily v New Orleans. Procházely jsme se po Jackson Square, zašly jsme se podívat do kostela. Mají dokonce H&M, což jako evropanky s Piou umíme ocenit :D. To město má skvělou atmosféru. Hlavně the French Quarter. Je to čtrť se španělskou architekturou (jop, španělskou ne francouzskou.. taky to nechápu) a opravdu to vypadá jako v Evropě.

Šílené počasí a sníh po 10ti letech

Víkend zase rychle utekl, celkem se mi nechce do školy (jako vždy). Teď jen doufám, že v úterý (a možná ve středu) se nepůjde do školy kvůli počasí.. snad to výjde! Zatím můj mobil hlásí, že bude sněžit. Bylo by to cca po 10 letech co v Louisianě naposled
sněžilo.

snapchat manie

Milujeme NO 

Starbucks, sushi, pralines

WW2 muzeum

Hey,
dneska jsme se školou jeli navštívit muzeum druhé světové války. Přišli jsme do školy normálně na 7:25 jako každý den. Bohužel jsme museli zůstat na první vyučovací hodinu. Já jsem měla matiku, počítali jsme a připravovali se na zítřejší test. V 8:20 jsme se všichni sešli na nádvoří a učitelé nás rozdělili do skupin. Celou dobu jsem doufala, že s Piou budeme mít štěstí a budeme ve stejné skupině, to se bohužel nestalo. Po rozdělení do skupin jsme šli do přidělených autobusů, myslím, že jich celkem jelo asi šest. Po celou dobu výletu jsme museli zůstat v určených skupinách... vítejte v Americe. Učitelé vás asi co 5 minut počítají, jestli někdo nechybí, jestli někdo neutekl (kam by asi tak šel?). Strašně tvrdí jak jsme už dospělí, ale když se chcete sami projít a podívat po muzeu tak nemůžete. Opravdu nechápu tenhle systém. Když si vzpomenu, že nás v New Yorku nechali 5 hodin bez dohledu, jezdili jsme (nebezpečným) new yorským metrem a přežili jsme... a tady nás ani nenechají 2 hodinu bez dohledu abychom si prehlédli muzeum.
    Jinak to muzeum bylo skvělé, neprve jsme se podívali na film, který režíroval Tom Hanks :) Kino bylo 4D takže jsme s všichni užili všechny efekty.

Kamarád z Vietnamu rád fotí...

The Best Week Ever!

Ciao,
po skvělém prodlouženém víkendu (který jsem mimochodem už potřebovala), přichází skvělý týden a škola začala až v úterý "yay".. Nevěděla jsem, že mi to tak zvedne náladu. Já vážně nemám pondělky ve škole ráda.
      O víkendu jsme s kamarádkou byly v kině (dokonce dvakrát). Tentokrát jsme si každá přišli na svoje. V pátek jsme se byly podívat na "Frozen" (v češtině Ledové království) a v neděli jsme viděly film Jack Ryan. Musím říct, že jsem neviděla hezčí animovanou pohádku než Frozen. S Piou jsme si říkaly, že se z nás během jednoho filmu staly malé děti co milují kreslené pohádky. A díky tomu, že film se odehrával v Norsku, princezny i sněhulák měli norské jména, tak se to Pie o to víc líbilo. V neděli jsem si přišla na svoje já. (teda tak trochu...) Film Jack Ryan se odehrával po většinu času v Rusku, a tak jsem byla nadšená z každého slova, kterému jsem v ruštině rozumněla (opravdu jich bylo málo... ale i tak jsem se cítila blíž k domovu). Celkem se není čemu divit, že po takhle stráveném víkendu jsme byly obě "homesick".
   Další týden začal opravdu skvěle. Do školy jsme šli až v úterý, protože v pondělí byl Martin Luther King Day. Učitelé po nás nic nechtěli, většinu času jsem strávila na facebooku nebo jsem spala (asi bych se tím chlubit neměla, že?). Zítra jedeme se školou do New Orleans podívat se do muzea (http://nationalww2museum.org/). Jse z toho nadšená a myslím, že to bude skvělé... a hlavně konečně poznám jaké to je jet v Americe se školou na výlet.

Takhle si tu v Americe žiju :)

Přidat popisek

Let + Orientační soustředění v NYC

      Ahoj, zase se hlásím. Tentokrát chci napsat něco k mému odletu do USA a orientačním soustředění v New Yorku. Z Česka jsem odlétala poměrně brzo. Nebyla jsem zrovna šťastná, že si užiju jen měsíc prázdnin. Když skončila škola, začalo mi docházet jak blízko můj odjezd je. Clekem jsem se snažila nemyslet, že za chvíli odjíždím. Byl to celkem zvláštní pocit. Celou dobu jsem říkala jak mě v Česku nic nedrží.. a nakonec se mi ani odjíždět nechtělo.
     Co se týká balení, tak jsem začala asi 2 dny před odjezdem. Nějak jsem to nehrotila a řekla si, že co zapomenu tak si dokoupím v USA.
     Odlétala jsem z Prahy spolu s dalšími studenty. Myslím, že jsme tenkrát letěli 4. Sešli jsme se na letěšti i s rodiči, odbavili se a postupně se začali loučit. V tu chvíli skoro všichni brečeli. Snažili jsme se rozloučit rychle a neohlížet se zpátky. V letadle do Paříže jsme seděli všichni vedle sebe. Celkem mě překvapilo jak moc si rozumíme. Cestou do Francie jsme probírali naše očekávání, čeho se bojíme atd. Když jsme přistáli, já a kamarádka jsme běželi vyřizovat další letenku do NYC, protože se nám nepovedlo ji vytisknout v Praze. Ale nakonec jsme měli hromadu času, protože náš let měl asi 3 hodiny zpoždění.
    Cestou do New Yorku jsme bohužel neměli možnost sedět dohromady, takže na mě přišel celkem smutek... cca 8 hodin jsem se přemlouvala ať nebrečím. Když jsme se blížili k Americe, dostali jsme takové formuláře k vyplnění. Bylo tam myslím kolik toho vezeme do států, jakou to má cenu a tak podobně. Vím, že jsme z toho byli celkem vyděšení, moc jsme tomu ani v angličtině nerozumněli a neměli jsme žádné tušení jak to správně vyplnit. Na letišti jsme pak prošli kotrolou, kde jsme ukázali vízum společně s dalšími papíry, uložili si naše otisky prstů a měli pár otázek, proč jsme přijeli atd. (Mimochodem ten papír. který jsme dostali v letadle ani nikdo nekontroloval, jen jsme ho odevzdali) Pak už jsme šli rovnou vyzvednout kufry a mohli jsme začít hledat koordiátorku, která na nás měla čekat. Problém byl, že můj kufr tam nebyl.... tak jsm to šli vyřizovat do kanceláře letecké společnosti. Tam nám řekli, že pokud nemám americké mobilní číslo tak pro mě nemůžou nic udělat. Vtipné bylo, že jsem to brala celkem v klidu a nějak mě to nevystrašilo :D Další věc je, že jsme nemohli najít naši koordinátorku. Nakonec jsme ji našli.. a do cestovky dali její číslo ať ji kontaktujou až kufr najdou.
      Když jsme nasedli do taxíku tak jsem konečně měla možnost užít si New York. Bylo to pro mě neuvěřitelné. Za čtyři dny jsme navštívili Sochu Svobody, Time Square, Empire State Building, Rockefeller Centrum.... atd.
     Za čtyři dny jsem poznala skvělé kamarády, navštívila spoustu míst a vůbec se mi nechtělo loučit. Nakonec jsme se ale domluvili, že se určitě zase sejdem jak se vrátíme :)

Rockefeller Centrum

Central Park

Time Square

Mějte se krásně,
Tina

Škola v Americe

Škola se tu podstatně liší od té české. Školy spravuje tzv. školská rada, která je určená pro jeden region. Já chodím do školy v St. Tammany Parish. Oni stanovují pravidla, rozpočet pro školy atd. Většina jejich pravidel mi přijde hloupá.. ale bohužel s tím nic neudělám a musím je dodržovat. Hlavní rozdíl je v systému střídání vyučovacích hodin. 

Každý předmět máte většinou v jiné učebně a s jinými spolužáky. Já mám každý den sedm vyučovacích hodin - hodina trvá cca 55 minut a přestávky mezi nimi jsou 4 nebo 5 minut. Vyučování začíná každý den v 7:25 a končí v 15:36. Maturanti pak mají možnost si školní den zkrátit o dvě vyučovací hodiny (bohužel to neplatí pro výměnné studenty - jedno z pravivdel St. Tammany Parish)

Ve většině předmětů stačí jen dávat pozor a plnit domácí úkoly za které máte známky. (Nejlepší na tom je, že učitelé ty úkoly NEČTOU.. takže se mi několikrát stalo, že jsem do pracovního listu napsala úplnou blbost a prošlo mi to.)

Matematika

Asi nejlehčí předmět co existuje. Zvolila jsem si pravděpodobnosti a statistiky... Hodina probíhá následovně: učitel povídá o své dceři, jak se jí daří na vysoké apod. Nejlepší je se učitele zeptat na počasí nebo něco podobného... On totiž pak většinu hodiny mluví o všem možném jen ne o matice. V téhle hodině dávám pozor jen dvě hodiny v týdnu. První den - když dostaneme tzv. practice test, a další den když píšeme test. Mezi ,,Practice test" a testem, který nakonec píšeme je jen jeden rozdíl - jsou změněná čísla. Všechno ještě ulehčuje fakt, že učitel ten test na procvičení sám vypracuje a řekne nám přesný postup... + žádné úkoly v téhle hodině. Takže jasné Ačko z matiky. 

Španělština

Asi můj nejneoblíbenější předmět. Učitelka nám většinou rozdá pracovní listy a na konci je posbírá a dá nám za ně kredit. Což znamená, že musíte alespoň trochu přemýšlet co děláte...  :D

Civics - Občanka

Tady se učíme o americké vládě. Celkem zajímavá hodina. (A na testy se nemusíte učit, protože většina otázek je ,,common sense".

Angličtina

Většinou čteme knihy (naposled jsme četli Macbeth a Beowulf) nebo děláme referáty. Nezáživná hodina - většinou usínám.

Sociologie

Když jsem si brala tenhle předmět tak jsem si představovala, že se dozvím o různých kulturách, o zvycích... o tom jak se lidé chovají v určitých situacích.. ne - v téhle hodině se díváme na filmy :)

btw. zrovna dneska jsem v sociologii usla (a spala celou hodinu) ;)

Piáno

Na tuhle hodinu jsem se asi nejvíce těšila. Každý má svůj keyboard a učíme se hrát. +(Učitelka nám občas koupí pizzu atd.)

Americká historie

První semestr jsme nedělali skoro nic. Měli jsme totiž strašně hlučnou třídu a tak jsme celou hodinu jen kecali... sice podle toho taky vypadaly naše známky, protože jsme neprobrali žádné učivo, ale alespoň nebyla nuda. :D

Welcome to the United States of America!

      Hey, it's been almost one year since I posted something. Since that, lots of things have changed. And I decided to use this blog again. I'm going to post sometimes in english, but mostly I'm gonna write in Czech... so if you are interested in reading my posts please use: translate.google.com

 Ahoj, je to skoro rok co jsem napsala poslední příspěvek. Za tu dobu se toho hodně změnilo. A já jsem s rozhodla obnovit tenhle blog už hlavně z toho důvodu, že si chci někde zaznamenat chvíle, které bych jinak nejspíš zapomněla.
      A co, že se to vlastně změnilo za ten (cca) rok? Asi největší změna je, že právě teď píšu z USA. Asi pře rokem jsem se rozhodla studovat v Americe... v té době jsem vůbec nevěděla co to obnáší. Přijde mi to strašně vtipné když si čtu příspěvek z března 2013. Nevěděla jsem absolutně co očekávat, netušila jsem jak to bude těžké, co všechno budu muset řešit, jaké budu mít problémy, jaká bude hostitelská rodina... Když se mi den djezdu do Ameriky blížil, najednou jsem chtěla zůstat s rodinou, s přáteli a se svým přítelem.
     Když mě poprvé napadlo jet do Spojených Států, zdálo se mi to jako skvělá možnost naučit se anglicky, zažít dobodružství a najít si nové přátele. Nepřemýšlela jsem o té další stránce jako je - být rok bez rodiny a bez svých blízkých. A už vůbec by mě v té době nenapadlo, že potkám skvělého kluka a zamiluju se... Asi měsíc před odjezdem jsem si začala uvědomovat jak těžké to bude, jak moc potřebuju svou rodinu. Posledních pár dní v Česku bylo hodně smutných, proběhlo hodně loučení a taky jsem si to dost obrečela. Ale odjet jsem musela a nakonec jsem to všechno zvládla (hlavně s obrovskou podporou rodiny a přátel).
     První týden jsem strávila v New York City. Byla jsem tam asi s dalšími 80 výměnnými studenty - z toho 7 čechů. S děckama jsme si skvěle rozuměli a jsme celkem v pravidelném kontaktu do teď. Je skvělé být ve spojení s lidma, kteří zažívají to samé co vy. Jsme v tom všichni spolu. :)
      Asi největší plus je to že moje hodně blízká kamarádka (Pia), se kterou jsem se tady seznámila je taky výměnný student ( z Norska)... takže řešíme všechno spolu a hlavně i díky tomu, že jsme ve stejné situaci, si skvěle rozumíme.

      Teď žiju v Louisianě už skoro půl roku, chodím do americké školy, mám nové kamarády a hlavně naprosto skvělou druhou rodinu!
        Ze začátku jsem měla problémy s ,,southern" přízvukem, ale jakmile jsem si zvykla tak už jsem více méně nějaké větší problémy s angličtinou neměla. Na co si, ale asi nikdy nezvyknu je velikost moji školy.... má kolem 2000 studentů. Další věc, se kterou mám problém je fakt, že vyučování začíná v 7:25. Jinak je škola lehká, mám 7 předmětů, které se opakují každý den. Známky si držím v rozsahu A-B, protože tady když děláte úkoly (za které máte body) tak snad ani nic horšího dostat nemůžete.
   
Rozhodla jsem se přispívat pravidelně o mojem (studijním) pobytu v Americe. Doufám, že to bude něterým budoucím výměnným studentům k užitku. :)
Pa, Valentina

Já s Piou

Fotka z Halloweenu

One way or another?

Takové dny jako dnešek bych mohla mít pořád (hlavně bez té školy... )Odpoledne jsem jela s Tynčou do Ostravy... trošku jsme se prošly po obchodech a pak jsme si daly mega salát, ale fakt obrovský :D A večer jsme šly za holkama do čajovny...

Hi America

Dneska mi napsala moje budoucí host family. Byl to první kontakt s nimi. Nemůžu uvěřit, že rodinu mám už teď- v březnu! Všichni říkali: nediv se když si tě vyberou až v červnu a, že to třeba nebude ideální rodina - 2 děti, rodiče, pes :D ...no a mě si vybrali už teď a jsou to rodiče, kteří mají 2 syny (14 a 12 let) a 2 psy. Dneska jsem si se všema psala a zdají se být milí :) Jediný háček je, že tam škola začíná už začátkem srpna takže budu muset odjet asi v polovině července... ale zároveň škola končí v květnu a to je super :D

A kam pojedu? Do malého městečka Mandeville s necelými 12 000 obyvateli v Louisianě. Sousedí s Floridou a cca 35 km od Mandeville je největší město Louisiany New Orleans! Hlavně kluci (Andrew a Justin) mi píšou, že New Orlean je skvělé město a bude se mi líbit.

exchange student

I want to be an exchange student in the USA for a year!!!

        Tak tohle jsem řekla mamce v září na začátku 2. ročníku střední. Nebyla nadšená. Vlastně se jí to vůbec nelíbilo. Taky co čekat od mamky, která svou dceru jen s těžkým srdcem pouští ven když se stmívá nebo je nedejbože už tma.
        Ale nejprve o tom kde a jak jsem na to vůbec přišla. Jednou večer jsem brouzdala po internetu. A ani nevím jak jsem se dostala na youtube a v doporučených videích jsem našla jedno, které mě obzvlášť zaujalo. Slečna v něm mluvila o tom, že před několika lety byla exchange student v Americe. Celkem to chválila... teda chválila to až tak, že jsem si řekla POJEDU taky. A teď přichází ta  chvíle kdy jsem to oznámila mamce. Brala to jako vtip... nebo v to spíš doufala. Pár dní jsem na to pořád myslela a pak to nějak vyprchalo. Asi po měsíci jsem narazila na facebooku holku z naší školy, která tam právě je. To už i mamka pochopila, že to zřejmě myslím vážně. Znám ji z kroužku kam jsem jako malá chodila a tak jsem se jí rozhodla napsat. předala mi spoustu užitečných informací a pomohla mi hlavně s rozhodováním se kterou agenturou pojedu.
        Pohovor mám za sebou a teď se snažím vyplnit přihlášku(na, kterou mám 4 týdny) a udělat SLEP test(ten musím odeslat do 14 dnů). Snad to všechno nějak dám dohromady. Nejvíc si lámu hlavu s dopisem pro host family a hned na druhém místě je výběr regionu nebo státu. Nevím jestli si mám vybrat nebo to nechat na nich. Nejsem přímo vyhraněná na nějaký určitý stát, ale nechci skončit v Novém Mexiku nebo Texasu - nevím ani přesně proč... prostě se tam moc nehrnu. Po odevzdání už budu jen čekat na to nejdůležitější - až si mě vybere host family.

Pokud všechno výjde tak jak má a já skutečně odjedu bude mi tenhle blog sloužit jako deník. Chtěla bych sem psát všechny možné zážitky a tak dále...

Užijte si víkend :)

  edit: Přihlášku, SLEP test i smlouvu jsem poslala a vybrala jsem si Californii (jako náhradu pak 1. Floridu 2. Oregon)

-Valentina Temelová

background

Ahoj, už delší dobu jsem přemýšlela, že si vytvořím nějaké pozadí z obrázků. Tak jsem se do toho dala dneska ráno a vzniklo tohle: 

Nevypadá to špatně a má to fajn atmosféru vánoc - i když jsou až za 5 týdnů :D
všechny fotky jsou z weheartit.com

b-day

Ahooooj, dneska jsem byla v kině na Twilight. A jooo bylo to skvělé! (Až na začátek, který byl lepší v knížce :D) Dneska jsem se koukala i na nový díl The Vampire Diaries: jako každý čtvrtek. A byl to zatím jeden z nejlepších dílů 4. série.

S článkama se to tu moc nehýbe, ale slíbila jsem si, že až se přestěhujeme na barák tak to zlepším... aspoň nějaká motivace :D. A asi udělám o něm i post - strašně mě baví fotit jak se náš dům postupně zařizuje.

Jinak... zítra slavíme narozeniny od bráchy a narozeniny má i moje nejlepší kamarádka... takže HAPPY BIRTHDAY:*

best friends for ever

Wishlist Chrismas/Winter 2012

Wishlist- věci, které chci na Vánoce nebo už i před nima :D
Marc Jacobs Daisy- do téhle vůně jsem se zamilovala nedávno. Potom co jsem dostala vzoreček jsem věděla, že ji musím mít! Snad na vánoce...
Marc Jacobs hodinky- u nich si nejsem jistá jestli je někdy budu mít :D
Šaty TFNC- šaty už mám objednané z ASOSu... tak nezbývá nic než jen doufat, že je budu mít dobré.
Macbook Pro- teď mám pevný počítač od Apple a ráda bych ho vyměnila za Macbook Pro

Shall we?

Další várka fotek z tanečních. Původně jsem je sem vůbec nechtěla dávat, prottože jsou v celkem hrozné kvalitě- focené na iphone... ale tak co:)

Tyna, já, Kača:*

Tyna, já, Terka, Saša

Míša, Kita, Darča, já, Tyna, Saša, Terka, Kača

What`s new?

Je to přesně měsíc co jsem přidala poslední post. To je hrůza! Haha, budu to muset zlepšit. Vlastně mám jen 2 věci, o kterých bych zrovna teď chtěla napsat.

18.10. jsme byly s holkama na nákupech v Ostravě (Forum Nová Karolína) v Reserved. Bylo to fajn až na ten dav lidí... každopádně jsem si přivezla černé kalhoty/ryfle se zlatými detaily, ke kterým jsem dostala, jako všichni ostatní, sprchový gel Dove a lak na nehty. U Reserved jsem, ale nezůstala a v Divided jsem si koupila džínovou vestičku a z Lindexu mám teplý svetr na zimu.
Celkem vydařené nákupy. 

V Reserved s Dove holubičkou, zleva: já, Anet, Tyna

19.10. (pátek) přišla dlouho 'očekávaná' půlka/prodloužená. Nikomu se tam teda zrovna moc nechtělo. Byly to celkem stresy. Já se ještě ke všemu bála, že si šlápnu na šaty, protože jsem je tahala po zemi. Když jsme měli nastupovat tak jsem se neuvěřitelně bála (ani nevím proč) a byla jsem celkem nevrlá.
Ale už po první tanci strach opadl. Pak jsem se už jen těšila na volnou zábavu :D. Ta byla i přes živou hudbu fajn:)

židličková

zlatíčka :)

20.10. opět půlka, tentokrát ne moje, ale druhé skupiny. První myšlenka když jsem vešla do sálu byla: tak jestli tady vydržím aspoň do desíti budu dobrá. Bylo tam málo lidí... většinu jsem neznala. Nakonec jsem tam byla déle než na svojí vlastní. Víc k tomu asi psát nemusím...

jedna z mála zveřejnitelných fotek ze soboty :D

A co vy chodíte do tanečních? Chodili jste nebo se chystáte příští rok?