Ahoj, je to skoro rok co jsem napsala poslední příspěvek. Za tu dobu se toho hodně změnilo. A já jsem s rozhodla obnovit tenhle blog už hlavně z toho důvodu, že si chci někde zaznamenat chvíle, které bych jinak nejspíš zapomněla.
A co, že se to vlastně změnilo za ten (cca) rok? Asi největší změna je, že právě teď píšu z USA. Asi pře rokem jsem se rozhodla studovat v Americe... v té době jsem vůbec nevěděla co to obnáší. Přijde mi to strašně vtipné když si čtu příspěvek z března 2013. Nevěděla jsem absolutně co očekávat, netušila jsem jak to bude těžké, co všechno budu muset řešit, jaké budu mít problémy, jaká bude hostitelská rodina... Když se mi den djezdu do Ameriky blížil, najednou jsem chtěla zůstat s rodinou, s přáteli a se svým přítelem.
Když mě poprvé napadlo jet do Spojených Států, zdálo se mi to jako skvělá možnost naučit se anglicky, zažít dobodružství a najít si nové přátele. Nepřemýšlela jsem o té další stránce jako je - být rok bez rodiny a bez svých blízkých. A už vůbec by mě v té době nenapadlo, že potkám skvělého kluka a zamiluju se... Asi měsíc před odjezdem jsem si začala uvědomovat jak těžké to bude, jak moc potřebuju svou rodinu. Posledních pár dní v Česku bylo hodně smutných, proběhlo hodně loučení a taky jsem si to dost obrečela. Ale odjet jsem musela a nakonec jsem to všechno zvládla (hlavně s obrovskou podporou rodiny a přátel).
První týden jsem strávila v New York City. Byla jsem tam asi s dalšími 80 výměnnými studenty - z toho 7 čechů. S děckama jsme si skvěle rozuměli a jsme celkem v pravidelném kontaktu do teď. Je skvělé být ve spojení s lidma, kteří zažívají to samé co vy. Jsme v tom všichni spolu. :)
Asi největší plus je to že moje hodně blízká kamarádka (Pia), se kterou jsem se tady seznámila je taky výměnný student ( z Norska)... takže řešíme všechno spolu a hlavně i díky tomu, že jsme ve stejné situaci, si skvěle rozumíme.
Teď žiju v Louisianě už skoro půl roku, chodím do americké školy, mám nové kamarády a hlavně naprosto skvělou druhou rodinu!
Ze začátku jsem měla problémy s ,,southern" přízvukem, ale jakmile jsem si zvykla tak už jsem více méně nějaké větší problémy s angličtinou neměla. Na co si, ale asi nikdy nezvyknu je velikost moji školy.... má kolem 2000 studentů. Další věc, se kterou mám problém je fakt, že vyučování začíná v 7:25. Jinak je škola lehká, mám 7 předmětů, které se opakují každý den. Známky si držím v rozsahu A-B, protože tady když děláte úkoly (za které máte body) tak snad ani nic horšího dostat nemůžete.
Rozhodla jsem se přispívat pravidelně o mojem (studijním) pobytu v Americe. Doufám, že to bude něterým budoucím výměnným studentům k užitku. :)
Pa, Valentina
 |
| Já s Piou |
 |
| Fotka z Halloweenu |
Žádné komentáře:
Okomentovat